Křest kazety Ruinu feat. Martin Klapper
Kazeta Take What You Can and Give Nothing Back vychází 8. 6. apři té příležitosti zahrají Ruinu a Martin Klapper v baru Balada. Živým analogovým promítáním je doprovodí autor grafického konceptu Martin Ježek, dalšími hosty jsou duo Pátra/Švějnar a projekt IR (Iveta Plná a Romano Krzych).
FB event
Protože Martin Klapper je tu z Dánska čím dál vzácněji, o den dříve 7. 6. se zastaví na sólové vystoupení v galerii Art brut Praha, artbrutpraha.cz.
Na heterogenní nahrávce se potkávají Klapperovy diktafony a walkmany s
Klammovými circuit bent klávesami a kazetami využívanými v projektu Mooncup Accident a Pelikánovou havajkou, symptomatickou pro koncerty dua Two Horses Too Many. Něco se převaluje nahoře, u dna probublává Parusova nahallovaná rašelina (hlas, mikrofon, echo upomínající na Sister/Body). Experimentální kompost jako by vytvářel půdu pro budoucí akce, ale měkkou a zrádnou.
Take what you can na BANDCAMP
https://klangundkrach.org/
Vstup: 100-200 Kč.
Skutečný příběh vzniku kazety popisuje v interním mailu Patrik Pelikán:
Ahoj Rezaté klíče,
měl jsem zato, že jsme nahrávali před mini tour se Sister/Body, což ovšem proběhlo v 2015. Určitě se nahrávalo v Crossu a myslím, že během pozdního jara nebo zkraje léta.
Na podzim 2013 jsme měli tour s THTM, na kterém, jsem už havajku měl, byť krátce. Prvně jsem na ní myslím hrál s Janem a Piotrem Tkacem v srpnu 2013 na Cibulce a od té doby jsem měl se saxofonem problém. Vzhledem k tomu, že na nahrávce na ságo hraju, ale málo, a k tomu, že na havajku už hraju trochu "zasvěceněji", tipuju, že jsme nahrávali v květnu 2014, a sice na čtyřstopák - každý měl myslím k dispozici jednu stopu. Bylo to naše druhé společné hraní s Klapperem, teď koukám, že to první proběhlo v podchodu u Fugneráku 21. 9. 2013.
Už nevím, co všechno měl Jan, z nahrávky mi vylézají hlavně ty hacknuté klávesy od Sůsy, Klapper měl 6 walkmanů, které použil už v podchodu i pak na mini tour, já havajku, mixér, vibrátory a altku, která v podchodu (tam jsem chvíli fouknul na sopránku) ani na minitour nebyla, a Ondřejovi nejen tím pozdním příchodem začínalo období "diazepamového krále", které vyvrcholilo zamotáním se do záclony běhehem závěrečného koncertu naší minitour v Kokpitu. Čili hlas, mikrofon a Fab echo. Pamatuju si, že Ondřejův tehdejší projev Jan komentoval, že je jako rašelina: někde vespod bublá.
Vzhledem k tomu, že nahrávky se ze čtyřstopáku musely zdigitalizovat 1:1 a byly toho asi čtyři kazety, vůbec jsem se na to nehrnul. Když jsem se po pár měsících odhodlal, tak mi Jan výsledek sepsul s tím, že je třeba zdigitalizovat každou stopu zvlášť. Myslím, že hlavně proto, aby mohl ztišit jednu Klapperovu kazetu, na kterou do teď nevím, jestli žárlil, nebo ho jen srala tím, že zněla často. A taky aby se mohlo pohrát se stereem, které jsme se od Klappera právě "naučili". Takže jsem dal vše radši zase do krabice, něco nedopatřením přehrál nebo při stěhování z Kotevní na Zbraslav ztratil, a objevil až v lednu 2021, kdy jsem porovnal nález kazet s tím, co jsem tehdy zkoušel zdigitalizovat. Protože jsem měl zrovna narkotické pracovní období - připravoval jsem zlínskou výstavu a po nocích relaxoval vypícháváním děr do "sádrového papíru" - náhrávky mi padly do nálady a vcelku bezbolestně jsem je nastříhal na kratší tracky.
Do vydávání čehokoli tehdy v K&K nebyl nikdo žhavý a já už nebyl s to, vymyslet a udělat ke kazetě obal. Ondřej nabídl na přehrání kazety s lekcemi němčiny, měli jsme i noční kreativní seanci u Jana na Malvazinkách, ale ukázalo se, že marnou. Janovi prozměnu začínalo období "já bych raději ne", Ondřej měl tajči, rodinu a operaci kolena a já zednické a výtvarné aktivity. Už to vypadalo, že podnik dopadne jako vždycky, když nám poslal z tuším že červnového koncertu Ruinu (2021) fotky Ježek, které během něj v transu nafotil na svého Samuraje. Byly barevné a naskenované - on umí vyvolat pouze barevný film a nikoli zvětšeniny, takže soubor nazval Pravdivý příběh Ruinu a poslal nám jej s tím, ať si s ním děláme, co chceme. Čili když jsem viděl, s jakou lehkostí Ježek vystřílel film a s jakým parádním výsledkem, nedalo mi to, abych mu obal nepodsunul. Navíc se známe tak dlouho, pojí nás dost společného a dřív s námi chtěl dokonce i hrát (místo něj jsme si začali s Klapperem), tudíž příležitost k pohledání.
Jenže to jsem Ježka neodhadnul: co si sám neudělá, s tím nechce nic mít. Takže se sice rozhodl pro fotky, jenže jednak zjistil, že není fotograf, ale také, že neumí zvětšovat. Tím začal Ježkův roční projekt vymýšlení, vyvolávání, pochybování, vyhazování a zároveň odmítání prostředků na materiál. Nicméně to dotáhl ke třiceti autorským zvětšeninám, kterými polepil černé krabičky (pracně je sháněl z Kanady) a do nich vložil torzo původního záměru: portrétní fotku Ruinu s Klapperem u památníku na Vítkově vyvolanou na rentgenové průsvitné fólii. Nechci příliš mystifikovat, ale myslím, že kvůli popiskám na obalu Hedvice ukradl i nějaké propisotové šablony.
Ještě by se slušelo popsat organizování křestu, který zajímal Vrbiče a který mi nabídl, že když to půjde, rád jej udělá. Nabídl i termín - ten jeho dnešní koncert, na který právě mířím - ale pak jsme jej po dohodě odmítli s tím, že Ruinu hráli v Punctu na jiné akci už minulý pátek. V rámci improvizingové etiky to v Punctu nešlo ani v červnu, ale s radostí na něj můžeme pozvat 8. 6. do Balady, kde si s námi konečně zahraje Ježek, dále pak duo Pátra/Švejnar a kamarádi z mokré čtvrti IR.
Zatím, p.
